Cesty vlhkosti (difúze a konvekce)

Tepelné izolace musí být chráněny před vlhkostní zátěží z teplého interiérového vzduchu. Tuto úlohu splňují parobrzdné a neprodyšné izolační pásoviny.

Difúze probíhá dle plánu

Difúze

K difúzi dochází díky rozdílu tlaku mezi interiérem a exteriérem. Přitom nedochází k této výměně přes spáry, nýbrž monolitickou, neprodyšnou vrstvu materiálu. Difúze směřuje v zimě zpravidla zevnitř ven a v létě zvenku dovnitř. Transport vlhkosti do konstrukce je závislý na difúzním odporu materiálu (hodnota sd). Období teplých venkovních podmínek je ve střední Evropě delší než období se zimními teplotami, tak že z konstrukce může vyschnout více vlhkosti.

UPOZORNĚNÍ
Parobrzda s hodnotou sd 2,3 m umožní dle DIN 4108-3 denně proniknout do konstrukce cca 5g vlhkosti na čtvereční metr.

Nepředvídané: transport vlhkosti do konstrukce z boku.

Boční difúze

Vlhkost proniká do tepelné izolace z boku stavebního dílu. Bok stavebního dílu bývá zpravidla vzduchotěsný, vykazuje ale nižší hodnotu sd než parobrzda. Příklad: svázaná, neprodyšně omítnutá zděná stěna. Je-li vnější nedifúzní konstrukce opatřena zevnitř parobrzdou, které neumožňují buď vůbec žádné, nebo jen malé zpětné vysychání, hrozí zvlhnutí a s tím i stavební škody i při neprodyšné konstrukci.

Nepředvídané: vlhkost ze stavebních hmot.

Vlhké stavební hmoty

Spolu se stavebními hmotami vneseme do konstrukce často mnoho vody. Příklad ukazuje o jaké množství se může jednat. U dřevěné střechy s krokvemi 6/22, e= 70 cm a váze dřeva 500 kg na metr krychlový, připadne na jeden běžný metr krokve cca 10 kg dřeva. Při vysychání dřeva o pouze 1% se při tom uvolní 100 g vody na metr krychlový, u 10% je to 1000g, u 20% 2000g vody, které vysychají z konstrukce a mohou se dostat do jiných částí konstrukce.

Nepředvídané: vlhkost ze stavebních hmot.

Konvekce

Pohybuje-li se vzduch formou proudění, hovoříme o konvekci. K této může docházet v tepelněizolační konstrukci, když jsou v parobrzdě spáry. Mezi klimatem interiéru a exteriéru existuje tlakový spád podmíněný teplotním rozdílem, který se vyrovnává prouděním vzduchu. Konvekcí je možné v jednom jediném dni vnést do tepelné izolace několik set gramů vlhkosti, která zde zkondenzuje.

  • Vlhkost může proniknout do konstrukce nejrůznějším způsobem. Vlhkostní zatížení nelze zcela vyloučit.
  • Je-li vlhkostní zatížení příliš vysoké, vznikají stavební škody.
  • Parobrzdy jsou bezpečnější než parozábrany. Parozábrany s vysokým difúzním odporem téměř neumožňují žádné zpětné vysychání vlhkosti ze stavebního dílu do interiéru a vytváří tak vlhkostní pasti.
  • Rozhodující pro stavební bezškodnost konstrukce je vysoká rezerva vysychání.

Příklad:

Bezspárovou izolační konstrukcí s parobrzdou o hodnotě sd 30 m pronikne difúzí během jednoho normového zimního dne 0,5 g vody na metr čtvereční konstrukce.

Během stejné doby pronikne konvekcí do konstrukce spárou v parobrzdě o šířce 1 mm 800 g vlhkosti. To odpovídá zhoršení o faktor 1600.

Stavební škody plísněmi hrozí například když v zimě proniká teplý a vlhký interiérový vzduch spárami v parobrzdné a neprodyšné izolační vrstvě do tepelně izolační konstrukce a v ní se zkondenzuje velké množství vody. Řada plísní produkuje jako druhotný produkt látkové výměny jedovaté látky, mimo jiné VOC (těkavé organické sloučeniny) a spóry, které ohrožují lidské zdraví. Považují se za průvodce alergií číslo jedna. Člověk by se měl bezpodmínečně vyvarovat kontaktu s plísněmi. Přitom není podstatné, zda-li se VOC nebo spóry dostanou do těla přes jídlo, čili žaludek, nebo vzduchem do plic.

800 g kondenzátu spárou o šířce 1 mm
Plísně vzniklé zkondenzováním vody